Matějská pouť stadion
Jarní průchod ze "zimního stadionu" k napůl opuštěné horské dráze. Pražský lunapark mi každý rok připadá jako trefná metafora stavu dnešního světa: omšelé, zanedbané a rozpadající se výstaviště s dávno uzavřeným Maroldovým panoramatem, tajemnou kruhovou stavbou bez dveří, bizarním fantomem Křižíkovy fontány, skleněnou pyramidou černé magie babylonské firmy GOJA, utopickou architekturou paláce moderní epochy bez základů a s amputovaným levým křídlem, kde fyzickou stavbu roky nahrazuje plátěný kašírovaný stan, Pouťové atrakce jsou pro Kočku a fungují na poťouchlém byznysu s cukerínovými náhražkami slasti, smrti a pokleslé hrůzy: omámit a utlouct dezorientovaného návštěvníka toxickou dávkou děsivého hluku a blikáním barevných světel. Co pozvat Banksyho? Jeho Bemusement park Dismaland by v Praze ani nemuselo byt tak náročné realizovat. Randál Matějské pouti zvukem kolonizuje okolí, daleko za protější břeh Vltavy do Troje. Děti to tady pořád ještě trochu milují. Ale skuteční kolotočáři jsou pořád stejně politováníhodní a okouzlující jako před padesáti lety.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.