Sen staršího mládence Blumfelda
Nahrávka pořízená v tunelu pro chodce spojujícího Žižkov a Karlín je věnována zvukovému obrazu inspirovanému Kafkovou povídkou. Snová atmosféra svažující se nekonečné chodby je scenérií Blumfeldova snu - noční můry staršího mládence. Snící je pronásledován hejnem poskakujících bílých celuloidových míčků, před nimiž zároveň uhýbá a je jimi okouzlen a přitahován. Dlouhým tunelem sestupuje dolů směrem na písčitou pláž, omývanou vlnami oceánu... "Když starší mládenec Blumfeld nahoře přede dveřmi svého pokoje vytahuje z kapsy klíč, zarazí ho zvuky vycházející z pokoje. Zvláštní cvakavý zvuk, avšak velmi živý velmi pravidelný. Jelikož Blumfeld právě myslel na psy, připomene mu to tlapky střídavě došlapující na zem. Avšak tlapky necvakají, nejsou to tlapky. Spěšně otevře dveře a otočí vypínačem. Na tento pohled nebyl připraven. To jsou hotové čáry, dva malé bílé, modře pruhované celuloidově míčky poskakují vedle sebe na parketách; když jeden dopadá na podlahu, je druhý ve výšce, a tak hra neúnavně pokračuje dál. Jednou na gymnasiu při známém elektrickém pokuse viděl Blumfeld podobně poskakovat malé kuličky, toto však jsou poměrně velké míče, poskakují ve volné místnosti a neprovádí se žádný elektrický pokus. Blumfeld se k nim skloní, aby si je důkladněji prohlédl. Jsou to beze vší pochyby obyčejné míče, obsahují patrně uvnitř ještě několik menších míčků a ty vydávají ten cvakající zvuk. Blumfeld hmátne do vzduchu, aby zjistil, nevisí-li snad na nějakém vláknu, nikoli, pohybují se docela samostatně. Škoda že Blumfeld už není malým dítětem, takové dva míče by pro něho byly radostné překvapení, kdežto teď to všechno na něho působí spíš nepříjemným dojmem. Není přece tak docela bezcenné žít si jen tak potají jako nikým nepovšimnutý starý mládenec, teď někdo, lhostejno kdo, toto tajemství poodhalil a poslal mu tyhle dva podivné míče." Franz Kafka, Starší mládenec Blumfled, 1915. Nahrávka vznikla ve spolupráci s Michalem Kindernayem.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.